1) Jak jsi se vlastně dostal k florbalu?

Na střední škole u nás vznikl florbalový klub, který se jmenoval Modrý Budovatel. Tehdy v něm začínali hrát hráči jako Jan Zahálka, který získal několik Superligových titulů jako hráč i trenér, nebo Marek Brož, který svoji kariéru spojil s FBŠ Bohemians a dodnes tam působí u Superligového družstva. Já se k nim přidal a jelikož tento klub po dvou letech zanikl, neb většina odešla hrát do nejvyšších soutěží, působil jsem v regionálních soutěžích a přes ně jsem se dostal až do ORKY.   

2) Co tě přivedlo k trénování?

K trénování jsem se dostal až po skončení aktivní kariéry tak trochu náhodou. Ještě když jsem hrál za mužské Áčko tak jsem začal pomáhat s organizací v klubu. Jedna z mých povinností byla tehdy zajistit dostatek trenérů pro jednotlivé kategorie. No a jednou se to nepodařilo, jeden chyběl. Tehdy jsem si tehdy řekl, že to vyzkouším a uvidí se, jak mi to půjde… Teď už to bude 9 let a pořád trénuji.

3) Co tě na práci trenéra baví?

Nejvíc mě baví ten posun jednotlivých hráčů, kterého si z týdne na týden nevšimnete. Když se ale ohlédnete po nějakém tom roce zpět nestačíte se divit, jaký ohromný skok ti kluci udělali. Některé příběhy jsou až neuvěřitelné. Nikdy nemůžete říct, že v nějakém hráči není potenciál, nebo nemůžete preferovat jen ty nejlepší hráče. Zažil jsem kluka, který v dorostu patřil mezi nejvíce „oplácené“ a nakonec odehrál za naše áčko deset let a patřil mezi nejlepší obránce Orky své generace. Naopak mnoho „talentů“ na které jsem se těšili až naplno ukážou svůj potenciál s florbalem úplně skončilo.

4) Je naopak něco, co tě na trénování štve?

Neřekl bych, že mě něco štve. Jsou činnosti, které mě baví více a které méně. Třeba přímé vedení tréninku na hale si doslova užívám, ale organizační činnosti jako je doprava na zápasy, vyplňování soupisek prostě k trénování patří a jsou nutností.  

5) Jak se podle tebe pozná dobrý trenér?

Hráči se pod dobrým trenérem neustále zlepšují a rostou. Rozdíl v trenérech je i právě v plánování. Dobrý trenér ví, co kdy a proč má trénovat.

6) Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč?

V současné době působím jako druhý trenér, asistent u našich mužů a zároveň se věnuji trénování brankářů. Působení u mužů bylo logickým krokem. Předtím jsem působil u juniorů a k vyšší kategorii jsem přešel s většinou svých tehdejších svěřenců. Vždy jsem působil jako spojka mezi mužským týmem a naší mládeží.

7) Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem?

Jedním z nejsilnějších zážitků bylo asi pořádání florbalového šampionátu v Praze v roce 1998. Náš učitel tělocviku ze střední školy, měl na šampionátu na starosti myslím pořadatele. Požádal nás, jestli bychom mu nepomohli. Tehdy se hrálo na hokejové Slavii, byl to neuvěřitelný zážitek. Kromě zážitku mi na památku zůstala pamětní medaile, ale hlavně brankářská vesta tehdejšího mistra světa. V té věstě jsem pak odchytal skoro celou svoji kariéru. Byl to takový můj talisman. Švédové tehdy byli po vítězství v neskutečné euforii, a tak jsme je požádali o nějakou tu hokejku a oni nám dali snad vše. Takže to dopadlo tak, že jsme tři mladí brankáři stáli u mistra světa a po finále, jak se svlékal, tak rozdával. Zůstal jen v trenkách a suspenzoru, ten nikdo nechtěl... Dodnes na to rád vzpomínám.

Těch zážitků bylo ale mnoho, jak při trénování, tak i hraní. Třeba série o udržení v první lize s regionálním rivalem z Nymburka. I když to tehdy výsledkově nedopadlo dobře, byla fascinující… Když Vás žene několik set fanoušků za vítězstvím to se prostě nedá zapomenout.

No a nakonec mi nedá nepřidat jednu kuriozitu z trénování. S juniory jsme hráli v Benátkách nad Jizerou. Ten den jsme hráli velmi těžké zápasy, kde se ke konci soutěže rozhodovalo, zda budeme mít šanci postoupit do vyšší soutěže, či nikoli. V týmu jsme měli jednoho klučinu, který byl srdcem toho týmu a dodnes dělá na áčku talisman. Jezdí s námi v play off na všechny zápasy. Ten klučina miloval jídlo. Zápas se nevyvíjel dobře, a tak jsem tým prostřídal. Matěj se usadil na konci střídačky, a protože z výkonu na place dostal zřejmě hlad, tak se potichu vyplížil do místního bufetu. Jenže tam mu zase bylo líto, že nevidí kluky hrát. Vrátil se i s párkem nepozorovaně na střídačku a usadil se tam. Jen co dosedl kluci dali gól a celá střídačka se odběhla radovat. Nevěřil jsem vlastním očím, na lavičce seděl Matěj s hubou do kořán chystající se zakousnout do párku. Úplně mě to vyvedlo z míry. Hrajeme o postup a tohle…   Vrhl jsem se k Matějovi a chtěl mu párek vzít. Začali jsme se o něj doslova přetahovat. Začalo se hrát, a protože jsem se věnoval párku a ne hře, kluci špatně vystřídali. Dostali jsme dvouminutový trest. Odseděl si ho Matěj, který si v klidu na trestné lavici dojedl párek. Dokonce u pořadatelů vzbudil takové nadšení, že si u nich poručil a donesli mu z bufetu i malé pivko na zapití. Matěj dopil, dojedl, kluci zápas otočili a dneska se tomu s Matějem, když se potkáme, zasmějeme. Od té doby si, ale bufet v hale dobře hlídám, co kdyby se objevil další Matěj (smích).

8) Máš nějaký cíl nebo vysněnou metu, na kterou bys chtěl jako trenér dosáhnout?

Chtěl bych s klukama co působí u áčka a starají se o něj vrátit Orku tam kam patří, do 1. ligy. V minulých letech jsme tomu byli opravdu blízko, ale zastavil nás COVID. Byla by škoda, kdyby tuto výjimečnou generaci, která nám vyrostla, zastavil natrvalo.

Bonusy - ještě něco navíc

9) V našem oddílu působíš i jako manažer oddílu. Myslíš si, že si oddíl ze současného období přenést něco do svého dalšího rozvoje?

Rozhodně. Současná situace nás všechny donutila učit se pracovat na dálku, zjišťujeme, že spousta věcí jde vyřešit online. Věřím, že tyto věci budeme schopní efektivně využívat i do budoucna, přestože osobní kontakt je hrozně důležitý. V klubu, ač se to nezdá, se děje velmi mnoho zajímavých věcí, na které v běžné sezoně není čas. Pracujeme na několika zajímavých projektech a myslím, že až se zase začne hrát, bude to vidět. Co se týče hráčů, tak ti se snad naučí větší samostatnosti a zodpovědnosti za svoji vlastní přípravu v rámci individuálních tréninků, alespoň někteří. Celkově bych byl moc rád, abychom díky současné nucené pauze načerpali novou energii, motivaci a inspiraci do další práce

10) Na dresu si během své kariéry dlouho nosil na srdci umístěnou výšivku kočičky a tehdy jsi měl i takovou přezdívku, jak jsi ji získal?

No tak na toto jsem myslel, že už si nikdo nepamatuje, nebo jestli ano, tak jen nějací veteráni z SKV (smích) … Důvod byl jednoduchý před zápasem první ligy jsem si chtěl vyžehlit dres, což se ukázalo jako špatný nápad. Okamžitě v dresu vpředu zela velká díra. Nevěděl jsem, co mám dělat. Tehdy nešlo v sobotu zajet do Salmingu, Unihocu či Excelu a koupit si jiný dres. Pomocnou roku mi podala mamka, které z nějakého šuplíku vytáhla obří výšivku žluté kočičky. Díra se tím zalátala a ta kočka tam zůstala. Tehdá jsme měli několik špatných zápasů s SKV v řadě a nálada nebyla dobrá, když jsem, ale s tímto dresem přišel na zápas nálada se úplně otočila. Vyhráli jsme a kočička zůstala na dresu několik let jako talisman.