1) Jak jste se vlastně dostali k florbalu?

Martin: Oslovili mě kluci, se kterými jsem hrával házenou, konkrétně Láďa Nosek a Vašek Dragoun, jestli bych nechtěl s nimi zkusit florbal. Tak jsem to zkusil a už jsem u toho zůstal. Házená v Čelákovicích následně zanikla, a tak jsem se florbalu začal věnovat naplno.

Standa: To už je tak dávno, že si přesně nepamatuji. Myslím, že vše má na svědomí kamarád Franta Holcman, který mě přivedl na první trénink s tím, že si půjdeme d o místní sokolovny „pinknout“ hokej. Navíc mé první kroky směřovaly do branky, kde jsem vydržel dva roky a pak jsem vzal do ruky hokejku a už ji nepustil. Je to hodně dávno. Nejsem si jist, jestli to se psal rok 1992 nebo 1993  

2) Co Vás vlastně přivedlo k trénování?

Martin: Seděli jsme na výkonném výboru Orky a řešili jsme zajištění trenéra pro náš A-tým na další sezónu. Tehdejší předseda Filip Šuman se náhle zeptal, jestli bych to nechtěl vzít. Ta otázka a mě natolik překvapila, že jsem na to kývnul. Postupně jsem se začal vzdělávat, udělal jsem si potřebné licence a dost mě to chytlo. Dodnes mám ale trochu podezření, jestli se mě kluci spíš nechtěli zbavit jako hráče.

Standa: Doslova a do písmene mě k trénování přivedl Barny (Milan Javornický), který tehdy trénoval elévy a mladší žáky. Zpočátku se jednalo o výpomoc a následně se z ní stala trenérská praxe, která trvá už 13 let a doufám, že ještě nekončí.  

3) Co tě na práci trenéra baví?

Martin: Baví mě práce s lidmi, posouvání se ke společnému cíli a samozřejmě emoce spojené s kolektivním sportem. Vždy jsem se snažil přizpůsobit hru týmu podle kvality a schopností jednotlivých hráčů a využít jejich potenciál. A rád vymýšlím nějaká nová cvičení, do kterých zakomponuji, co chci natrénovat, a zároveň aby byla pro hráče zábavná a motivační.

Standa: Tak tady budu velmi stručný, VŠECHNO.

4) Je naopak něco, co tě na trénování štve?

Martin: Samozřejmě ne vždy se daří a také ne na vše zbývá čas. V áčku bylo občas složité řešit s klukama, se kterýma jsem deset let hrál v poli, proč jsem je posadil nebo proč po nich chci právě tohle, ale naštěstí to nebylo nijak dramatické. Občas samozřejmě zamrzí, když si připravím trénink a sejde se jen polovina týmu a musím vše změnit.

Standa: Co mě štve? Momentálně daná situace. Z trenérských věcí není nic, co by mě štvalo. I když možná jedna věc by se našla. Mrzí mě když vidím talentovaného kluka, který florbalu nedává maximum.   

5) Jak se podle tebe pozná dobrý trenér?

Martin: Asi bych to rozdělil na trenéra dětí a mládeže a trenéra dospělých. U dětí je důležité, aby trenér hráče všeobecně rozvíjel a také je motivoval, aby je to bavilo. A není to jen o sportovní stránce, ale i o rozvoji osobnosti. U dospělých je to takový trenér, který dokáže vytěžit ze svého týmu a z hráčů maximum možného.

Standa: Za mě je to člověk, který tě něčemu naučí, posune tě vpřed a povzbudí k další práci. Samozřejmě respektuje každého hráče, takový jaký je.

6) Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč?

Martin: Nyní působím spolu se Standou u týmu juniorů. Jednak proto, že za ně hraje můj syn a stejně bych na jejich zápasy jezdil, a jednak z důvodů, že mě to trenérsky táhlo vždy spíše ke starším kategoriím, kde se mohu věnovat i taktickým věcem.

Standa: Momentálně trénuji s Martinem juniory. Proč zrovna juniory? Tyhle kluky trénuji už mnoho let a proč? To je tak, když chytneš skvělou partu kluků, kteří se pro florbal snaží dělat maximum, tak tě to trénování baví a nechceš nikoho jiného.

7) Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem?

Martin: Jako hráč určitě finálový turnaj Českého poháru v Ostravě. Hned v prvním ročníku jsme se dostali až do semifinále, kde jsme vypadli na nájezdy. Další byla nezapomenutelná série play-down druhé ligy s Nymburkem, kdy jsme prohrávali už 2-0 na zápasy, a nakonec jsme sérii otočili. Tam jsme měli neuvěřitelnou podporu našich fanoušků, kteří tehdy zcela zaplnili Nymburskou halu. Jako trenér asi hned moje první sezóna v této roli s A-týmem, perfektní spolupráce na trenérské lavičce s Romanem Čečákem, kluci mě v mé nové roli vzali výborně, a nakonec z toho bylo druhé místo v tabulce.

Standa: Můj nejsilnější zážitek z trénování je z roku 2012, kde jsme na turnaji starších žáků v Brně uhráli bronzové medaile. Tehdy si všechno sedlo a ten turnaj byl jedním slovem perfektní. Z hráčské kariéry nemohu zapomenout na hostování v roce 1995 v 1. ligovém týmu TJ Sokol Jaroměř, kde jsem si zahrál nejvyšší soutěž pod taktovkou tehdejšího reprezentačního trenéra Jaroslava Markse.

8) Máš nějaký cíl nebo vysněnou metu, na kterou bys chtěl jako trenér dosáhnout?

Martin: Chtěl jsem se podívat do kolébky florbalu do Švédska na stáž do některého ze špičkových klubů, ale vím, že se z časových důvodů trénování již takto naplno věnovat nebudu.

Standa: Momentální cíle bych dal stranou. Mám jediné přání, a to vrátit se zpět k trénování bez nějakých omezení.

Bonusy - ještě něco navíc – Standa Rubeš:

12) V našem oddílu působíš jako trenér juniorů. Jako hráč si, ale začal hrát za jiný klub? Zažil jsi někdy derby proti Orce?

Standa: Ano, dříve jsem působil v konkurenčním FBK Čelákovice, i to derby se mi poštěstilo, ale již v barvách Orky. Tehdy vyhrála Orka. Výsledek? tak to si opravdu nepamatuji, 7:5 … (smích). Spíš jen hádám.

13) Nastoupíš ještě někdy do pole za Béčko nebo jsi definitivně pověsil florbalku na hřebík?

Standa: Doufám že ano, jaká větší motivace může být, než zahrát si se synkem v jednom týmu. Jestli mě bude chtít ve své pětce, tak to se musíš zeptat jeho. Já už si moc vybírat nemohu, ale snad ho ukecám, na alespoň jedno střídání (smích)…

Bonusy - ještě něco navíc – Martin Bajer:

9) Martine, před působením u družstva juniorů jsi trénoval mužské áčko neuvěřitelnou dobu. Jak to vlastně bylo dlouho? Dají se nějak porovnat týmy které jsi měl na začátku a na konci tvého působení u A-týmu?

S krátkou přestávkou půlky sezóny to bylo devět let. Tým se postupem času obměňoval, ale jádro zůstávalo stejné. V poslední sezóně už docházelo k postupnému omlazení kádru a zapracování mladých kluků do týmu.

10) V sezoně 2009 / 2010 jste o tři body nepostoupili do 1. ligy a skončili jste tehdy na třetím místě s 46 body. Od té doby je to nepřekonaný rekord v počtu bodů získaných na zápas (průměr 2,3). Za odehraných 20 zápasů jste tehdy obdrželi jen 48 branek. V dnešní době něco nemyslitelného a nezopakovatelného. Čím byl tehdy ten tým výjimečným?

Martin: V této sezóně jsme nepostoupili pouze o skóre, měli jsme stejně bodů jako postupující Hlásná, která nakonec ale stejně nepostoupila, protože se sloučila se sestupujícími Wizardy z 1. ligy, které v ní tímto zachránila. Tehdy nám postup unikl opravdu o vlásek, pamatuji si, jak na nás narukovalo béčko Tatranu s reprezentačním brankářem Kafkou, který nás vychytal a prohráli jsme 2:1, pak zbytečnou prohru s předposledními Bázemi a také jak jsme čekali na výsledek posledního zápasu, kdy nám stačilo, aby Panteři porazili Tatran. Vedli už 5:0, ale nakonec zápas skončil výsledkem 6:6 a náš postup se rozplynul. V tomto ročníku se v Orce sešla opravdu silná sestava. Neměli jsme typické střelce, kteří by rozhodovali každý zápas. Proto jsme se museli opírat o kolektivní výkon, fyzickou kondici a nasazení, výborné gólmany a samozřejmě také o herní styl, který byl přizpůsobený schopnostem jednotlivých hráčů. Je ale také potřeba si uvědomit, že v této sezóně jsme hráli dvě utkání za den a třetina měla jen 15 minut.

11) Patříš k našim největším pamětníkům. Dá se vůbec porovnat, jak se florbal vyvinul? Dá se porovnat Váš tehdejší tým s tím, co hraje špičku Národní ligy nyní? Jak by sis tipl, že by dopadl souboj „tvého“ áčka za kterého si hrál, stávajícího a toho co drží rekord ze sezony 2009 / 2010?

Když jsem začínal, hráli florbal převážně hráči, kteří přišli z jiných sportů. V Orce bylo například hodně kluků z házené. Tedy co se týká techniky práce s florbalovou hokejkou, je to stěží porovnatelné s nynější generací, která drží florbalku od mala. Florbal také postupem času výrazně přitvrdil, v začátcích to byl v podstatě bezdotykový sport. Fyzicky a obecně sportovní připraveností si myslím, že by na tom byl nejlépe ten náš původní tým, technicky samozřejmě ten aktuální. V součtu všech aspektů by asi současné áčko jasně vyhrálo, co se týká atmosféry v šatně a legrace by ale nemělo šanci.