1) Jak jsi se vlastně dostala k florbalu?

Má cesta k florbalu byla velmi klikatá: gymnastika - atletika - lední hokej - rychlobruslení na krátké dráze - florbal. Během této klikaté cesty jsem se dostala jako vysokoškolský student v  rychlobruslení na krátké dráze na Zimní Univerziádu v roce 1999 a mohla jsem zblízka sledovat,  jak vypadá trénink těch nejlepších sportovců a co pro svůj výkon dělají. A to mám při trénování neustále před očima. 

2) Co tě přivedlo k trénování? 

Byla to taková náhoda, začala jsem ve svých 20 letech trénovat mladší žáky extraligového týmu Chodova. Ale hned jak jsem začala, tak jsem nějak cítila, že to je moje parketa. Hned jsem věděla, co mám hráčům říkat, co mám s nimi trénovat, šlo to tak nějak samo. A vůbec jsem nechápala, že to ostatní trenéři také nevidí, že je přece jasné, že teď musí dělat právě tohle cvičení a přesně tohle říci hráčům. A od té doby trénuji nepřetržitě, napříč všemi věkovými kategoriemi. 

3) Co tě na práci trenéra baví? 

Všechno. Já myslím, že bych mohla trénovat jakýkoliv sport nebo kohokoliv a vždycky by mě to bavilo. Baví mě práce s lidmi, ukazovat jim cestu, hledat chyby a posouvat sportovce dál. Baví mě trávit hodiny v tělocvičně nebo na zápasech. Zároveň přednáším na Fakultě tělesné výchovy Univerzity Karlovy teorii sportovního tréninku a tak si neustále ověřuji i z vědeckého hlediska, jestli při tréninku jdu správným směrem.

4) Je naopak něco, co tě na trénování štve? 

V současné době mě neštve vůbec nic, trénování mám ráda se vším všudy. Dříve mě dokázalo vytočit, když hráči nechodili na tréninky, hodně se jich omlouvalo, měli špatnou docházku. Ale pak jsem pochopila, že když jsem naštvaná, tak si trénink akorát zkazím. Takže teď přijdu na trénink a zkrátka s tím, kdo tam je, se snažím udělat co nejvíce práce.

5) Jak se podle tebe pozná dobrý trenér? 

Pod dobrým trenérem hráči a tým neustále výkonnostně rostou.

6) Kterým kategoriím se v současnosti věnuješ a proč? 

Jako šéftrenér mládeže oddílu se věnuji všem mládežnickým kategoriím a proč? Jak už jsem psala výše, tato práce mě naplňuje a jsem ochotna trávit hodiny a hodiny v tělocvičně.

7) Jaký je nejsilnější zážitek, který máš spojený s florbalem? 

Mým nejsilnějším zážitkem je okamžik z finále mezi Finskem a Švédskem na Mistrovství světa v Praze v roce 2008, kdy v prodloužení zápasu dal vítězný gól Tero Tiitu a Finsko tak poprvé na MS porazilo Švédsko. Zápas byl ohromně napínavý a ve chvíli, kdy Tero Tiitu  dal vítězný gól, celá O2 aréna se svými 18.000 diváky doslova "hekla".  Byl to krásný zážitek u jednoho z nejlepších florbalových zápasů.

8) Máš nějaký cíl nebo vysněnou metu, na kterou bys chtěl jako trenér dosáhnout? 

Mým cílem je pokaždé umožnit hráčům a týmu dojít co nejdále, dosáhnout co nejlepšího výkonu. S každým týmem, v každém okamžiku....pořád dokola.

Bonusy - ještě něco navíc

9) V našem oddílu působíš jako šéftrenér oddílu, myslíš, že si oddíl ze současného období může přenést něco do svého dalšího rozvoje? 

Já myslím, že toto období přes všechny stinné stránky dokázalo dát hráčům mnoho. Hráči se naučili, že se dá trénovat venku, v jakémkoliv počasí, i když prší, i když mrzne. Že se vyplatí nebýt líný a vyrazit na trénink, i když počasí nepřeje a lenost nás přemáhá. Že i když to bolí a jsme zmrzlí a zmoklí, tak za ten příjemný pocit po tréninku, že jsem pro sebe dokázal tohle udělat, to stojí. A že si florbal mohu zahrát kdekoliv, na jakémkoliv povrchu, s jakýmikoliv brankami a pořád je to florbal a pořád si u něho mohu užít spoustu sportovní zábavy.

10) V Orce jsi působila u našeho Áčka ještě mnoho let předtím, než jsi se přestěhovala do Čelákovic. Jak se to vlastně celé seběhlo? 

Seběhlo se to tak, že mi zavolal JJ (Jan Jirovský - tehdejší člen výkonného výboru) a nabídl mi u "A" týmu místo. Ale nebyl by to JJ, kdyby to nepojal s humorem sobě vlastním. Takže mě výkonný výbor jako trenéra schválil, ale hráčům neřekli, že se nejedná o trenéra, ale trenérku. Takže když jsem v Čelákovicích na první trénink vystoupila z auta, tak výrazy hráčů opravdu stály za to a JJ se nesmírně bavil. Ale musím říct, že od prvního tréninku si vše sedlo a na rok u "A" týmu moc ráda vzpomínám.